Marie Urbánková je animátorka, výtvarnice a ilustrátorka. Absolvovala pražskou UMPRUM a jako svou diplomovou práci natočila animovaný film Máma má vždycky pravdu o absurdních frázích, které se říkají dětem. Už za měsíc právě tento film uvidíme na stockholmském Rex Animation Film Festival.
Dobrý den, jsme moc rádi, že se Váš vtipný krátký film bude už brzy promítat ve Stockholmu. Hned na úvod se musím zeptat, jak Vás toto téma napadlo?
Marie: Dobrý den, moc děkuji! Já jsem hrozně ráda, že se moje Mámy podívají na výlet do Stockholmu, to je úplná senzace! Téma filmu mě napadlo úplně náhodou. Věděla jsem, že mě čeká diplomka a budu muset udělat nějaký závěrečný film. Hledala jsem nějaké téma, něco jednoduchého, vtipného, co třeba většina lidí zná a dokáže se s tím ztotožnit. Pak jsem si vzpomněla na moji spolužačku ze střední školy, která říkala, že se nikdy nevyčůrala do moře, protože jí maminka tvrdila, že to bude pálit. Bylo jí 20, věděla, že je to blbost, ale stejně se do moře nikdy nevyčůrala. Začala jsem přemýšlet, kolik takových nesmyslů a výchovných varování asi existuje.
Když jste si dělala výzkum o těchto varováních, jaké z nich Vám přišlo nejabsurdnější?
Marie: Absurdní mi přijde asi většina z nich! Nejabsurdnější mi přišlo: “Neběhej, upadneš!” To jsem si říkala, že je opravdu skvělá rada. Každopádně mně určitá varování přišla spíš děsivá. Někoho strašili, že když si bude sahat do pupíku, tak se mu rozváže a vykrvácí. Nebo že když se děti píchnou jehlou, tak jí tělo vcucne, žílou doputuje do srdce, tam se zapíchne a dítě umře. Tohle mi přišlo úplně mimo.
A zjistila jste naopak něco, co se Vám líbí, a sama byste to teoreticky u svých dětí využívala?
Marie: Asi ne že bych to nějak využívala, ale něco mi přišlo takový mile roztomilý. Třeba že když se jí polévka, tak druhou rukou se má držet talíř, protože by jinak utekl. U toho jsem se tak uculila.
Film je animovaný technikou stop motion na multiplánovém stole, jedná se o kombinaci papírových ploškových loutek a 3D prostředí. Mohla byste nám tuto techniku blíže představit? Proč jste si ji vybrala?
Marie: Já mám hodně ráda barevný papír a často ho ve své tvorbě využívám. Věděla jsem, že chci pracovat právě s ním, protože dovoluje jednoduché minimalistické pojetí, stylizaci, omezenou barevnou paletu. A hledala jsem techniku, která by mě bavila. Nechtěla jsem klasickou ploškovou, chtěla jsem si zkusit něco nového. Můj minulý film Betonová džungle byl z části 3D loutky ve 2D kulisách, tak jsem si říkala, že bych to tentokrát mohla otočit! Trochu jsme s tím bojovali, než jsme našli postup a způsob, jak pracovat, ale jsem moc ráda, že jsme do toho takhle šli! Nakonec jsme přes všechny pokusy museli pracovat zvlášť. Nejprve jsem animovala a fotila všechna prostředí, potom jsme si podle fotek prostředí nasvítili na proskleném stole loutky, které byly na klíčovacím pozadí, a ty se animovaly. Následně se tyhle separátní části spojily v postprodukci, dodělaly se stíny a bylo to!
Fotografie z filmu Máma má vždycky pravdu. Zdroj: Archiv Marie Urbánkové
Studovala jste na UMPRUM v Ateliéru animace a filmu. Co vám škola dala?
Marie: Škola mi toho dala hrozně moc, co vnímám jako nejcennější jsou asi lidi! Skvělí kamarádi, strašně šikovný kolektiv, který vlastně člověka hnal k lepším a lepším výkonům. Prostředí plné inspirace, zajímavých zadání, technik.
Jaká byla Vaše cesta k animaci? Věděla jste od dětství, že se tomu chcete věnovat?
Marie: Nevěděla jsem vůbec a popravdě se animaci moc nevěnuju! :D já na ní moc nemám trpělivost. Ale filmy miluju! Jenom si myslím, že animaci dělá strašně moc lidí skvěle a mnohem lépe než já, takže když musím animovat, je to trochu bolest. Nejradši věci vymýšlím, vyrábím, kreslím, stříhám a pak tu animaci nechám na někom jiném. To je ideální stav! Každopádně když jsem byla malá, tak můj táta studoval na UMPRUM film, takže jsem viděla, jak dělá diplomku a měla jsem k tomu od dětství vztah. Pak jsem vůbec nevěděla, co chci dělat a prostředí animace, filmu mě hrozně lákalo.
Kromě filmů se věnujete i ilustraci dětských knížek. Na čem právě pracujete? Je to právě ilustrace nebo další film?
Marie: Já mám teď takový největší/nejmenší projekt, a to je šest týdnů stará dcera Josefína. Takže momentálně většinu času pracuju na tom, aby bylo nakojeno, přebaleno, vyspáno a neječelo se. :D Ale doděláváme současně knížku s nakladatelstvím Běžíliška s názvem “Cyklista Cyril”, na které jsem pracovala v uplynulém půl roce, na tu se moc těším! :) O dalším filmu přemýšlím, zatím nemám úplně námět a téma, které bych chtěla zpracovávat, ale věřím, že to ke mně zase nějak přijde. A bylo by krásný, když by vznikla k aktuálnímu filmu knížka, kde budou všechny maminkovská varování, ale to záleží právě na malé šéfové, jak rychle to půjde!
Moc děkuji za rozhovor!
Marie: Já moc děkuju!!
Foto: Matouš Vyhnánek
