Známý animátor a ilustrátor, věnující se především tvorbě komiksů je autorem knih Jarmil a jeho pokračování Jarmil in India. V tuto chvíli si můžete přečíst jeho komiksy v knihovně Kulturhuset Stadsteatern ve Stockholmu. Pojďme se společně ponořit do jeho tvorby, co ho oslovilo na animaci a jaké úspěchy má za sebou.
Ahoj Marku, zdravím ze Stockholmu! Ty jsi vystudoval animovanou tvorbu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Co tě přivedlo k animaci?
Marek: Už od dětství jsem měl rád Večerníčka a vlastně veškeré kreslené animované filmy. Měl jsem touhu si takový film vytvořit. Jako dítě mě vždycky bavilo, když jsem si dělal různé pokusy, kdy jsem vyrobil promítačku, nakreslil jsem si na celofán různé obrázky a hrál jsem si, že je to animovaný film.
Předtím než jsem začal studovat ve Zlíně, tak jsem byl na výtvarné výchově v Hradci Králové. Ve Zlíně se ale pořádala soutěž, kde soutěžící měli vytvořit krátké filmy do promítačky, a já jsem tu soutěž – ještě s jedním kamarádem – vyhrál! To mě hrozně namotivovalo. A pak jsem zjistil, že ti kluci, co to pořádali, studovali a učí na škole ve Zlíně, tak jsem to tam zkusil a ono se povedlo a dostal jsem se tam.
Tak to je super. Svoje díla někdy publikuješ pod pseudonymem Arthur Brakowicz. Co tě vedlo publikovat pod pseudonymem?
Marek: Ten pseudonym vznikl tak, že jsem si vymyslel fiktivního producenta svých animovaných filmů – Arthur Brakowicz. Je to ale spíše pseudonym pro sociální sítě, kde jsem z počátku nechtěl vystupovat pod svým jménem. V té době jsem ještě nevěděl, že bych na sociální sítě mohl přidávat svoji tvorbu nebo to, co zrovna kreslím.
Máš nějakého idola, vzor, ke kterému vzhlížíš či u kterého rád čerpáš inspiraci?
Marek: V animaci mám hrozně rád Jana Švankmajera. Dokonce jsem se pokoušel tvořit filmy inspirované jeho tvorbou. Potom mám rád veškeré filmy Břetislava Pojara. Jako výtvarníka v animaci mám hrozně rád Miroslava Štěpánka a dodneška mám rád ilustrátora a výtvarníka animovaného filmu Adolfa Borna.
Jako první Čech jsi vytvořil Doodle na Googlu k 80. výročí Rychlých Šípů. Jak jsi se k takové příležitosti dostal?
Marek: No, to bylo zajímavý. Moje sestřenice totiž pracuje v Googlu a zmínila se, jestli se nechci zúčastnit konkurzu na Doodle o Rychlých Šípech. Tak jsem si řekl, proč ne a poslal jsem jí portfolio. Zajímavý ale je, že oslovovali úplně někoho jiného a já jsem tam byl přidán nadbytečně. Ale nějakou shodou okolností a štěstí si mě vybrali. Byla to skvělá spolupráce, protože ti ilustrátoři ze San Francisca, kteří se mnou komunikovali, mi dávali zpětnou vazbu a kritiku, a ve všem, co říkali, měli pravdu a dávalo to smysl.
To opravdu musela být skvělá zkušenost. V tuto chvíli máš vydané dvě knížky – Jarmil a jeho pokračování Jarmil in India. Mohl bys čtenářům, aniž bys prozrazoval nějaké spoilery, přiblížit, o čem jsou tvoje knihy?
Marek: Já mám ještě jednu knihu, která byla vydána předtím. Ta však není autorská, ale je podle scénáře Pavla Kosatíka. Vlastně celý ten cyklus knih se týká českých dějin a každá knížka se zabývá jedním úsekem české nebo československé historie. Já jsem měl vznik atentátu na Heydricha [pozn. Češi 1942 – Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha].
Pak už jsem vydal autorskou knížku Jarmil a poté jeho volné pokračování Jarmil in India. Ty knížky jsou o opičákovi, který se jmenuje Jarmil, což je dosti zvláštní postava antihrdiny. Je to outsider, zvíře žijící mezi lidmi, ale žije sám ve svém bytě v paneláku. Nemá žádné super schopnosti, nemá ani moc normálních schopností. Je líný, rád jezdí na skatu, pije pivo a kouká na filmy, a je sarkastický. Většinou ti komiksový hrdinové mají nějakou nadlidskou sílu či schopnost a žijí v nějakém super velkoměstě. Proto mě hrozně bavilo, vymyslet si nějakého antihrdinu, který zažívá banální příběhy v malém nezajímavém městečku, které je vlastně inspirováno městem, kde pracuji jako učitel.
Takže je Jarmil založený na autobiografii?
Marek: Částečně je autobiografický. Architektura ze Štětína, kde dělám učitele, mě inspirovala k prostředí, ve kterém Jarmil žije. Také mě inspirovali dva kamarádi, kde průnikem jejich vlastností a životů – s velkou nadsázkou – vznikl Jarmil. No, a samozřejmě se tam prolíná i můj život.
Jak tě vůbec napadlo zasadit opičáka Jarmila zrovna do Indie? Jaká za tím byla inspirace?
Marek: Tohle zrovna vycházelo z mého života. Já jsem procestoval Indii s batohem na zádech se svým kamarádem. Dostal jsem se tam do míst, která jsem znal jenom z knížek a filmů. Měl jsem tam lehce kulturní šok – v dobrém i ve zlém. Byl to pro mě tak velký zážitek, že jsem ho chtěl nějak zužitkovat. Říkal jsem si, že na nějaký cestopis s fakty a fotkami nejsem moc erudovaný, tak jsem se rozhodl pro tuto variantu. V podstatě cesta Jarmila a to, co tam zažívá, je do značný míry to, co jsem tam prožil já. Tu cestu jsem vlastně zaznamenal tím, že jsem tam vyslal svého hlavního hrdinu.
Tak teď z trochu jiného soudku. Jak vytváříš své kresby? V klasické podobě – s papírem a tužkou – či v digitální podobě?
Marek: Je to tak půl na půl. V posledních letech většina věcí vzniká tak, že si to naskicuji, pak si to vytáhnu tenkou fixou nebo tuží, skenuji si to, a poté to upravuji a vybarvuji jasnými barvami v počítači. Takhle vzniká 90 % všech mých věcí. Také se snažím občas něco malovat na plátno nebo na papír, ale vesměs ta základní práce je papír, tenká fixa, kde je to jasné černobílé a barvy potom dodělávám v počítači.
Je možnost, jak si lidi mohou koupit tvé kresby?
Marek: Je to možný. Já prodávám grafiky na Obrazohled.cz, což jsou stránky na podporu umělců a výtvarníků, kteří tam prodávají své grafické listy a práce. Na různých místech se potom dají sehnat obě knížky o Jarmilovi. Centrala, která vydala obě moje autorské knížky, je anglicko-polsko-české vydavatelství, takže se dají sehnat jak v Česku, tak v Polsku, v Anglii a i v Německu. Dokonce někde i v Americe byly k sehnání. Jelikož dělám tiché, silent komiksy, tak vlastně stačí vynaložit jenom jeden náklad a poté se dá knížka distribuovat po celém světě.
Kromě vydaných knih – co považuješ za svůj největší úspěch?
Marek: To je těžká otázka. Za ty knížky jsem moc rád. Jsem rád za přítelkyni Petru, která mě podporuje a pomáhá mi. To bych určitě zařadil k úspěchům. Když pominuty ty osobní věci, tak považuji za úspěch třeba to, že se můžu živit kreslením, ilustrováním, že mě oslovují nakladatelé nebo se můžu zúčastnit výstav, kde jsou i ostatní tvůrci. Tou ilustrací jsem se totiž nezabýval vždycky. Přešel jsem z animace a rozhodl jsem se pro ilustraci a povedlo se mi tím živit, což je skvělý. To určitě považuji za úspěch.
Na závěr se zeptám – na čem teď pracuješ? Co máš v plánu?
Marek: Soustavně teď pracuji na komiksech s Jarmilem do časopisu Raketa, kde budu dělat i obálku v příštím čísle. Pak také spolupracuji s časopisem Slniečko ze Slovenska, kde kreslím spolu se scénáristou Andrejem Kolenčíkem komiks na pokračování, který se jmenuje „Továreň stratených snov“. Zajímavé je, že jedna z postav je Gréta. Je to příběh s lidským poselstvím a Gréta je členem partičky dětí, kteří se snaží zachránit budoucnost lidstva. Tak to je taková zajímavost ve spětí se Švédskem. Také pracuji na scénáři třetí knížky s Jarmilem, která by měla navázat na první díl, kde se to zase vrátí zpátky do toho malého městečka, do paneláku a do obyčejného nezajímavého prostředí.
To zní moc zajímavě. Já ti děkuji za rozhovor a budu se těšit na Comics Festivalu.
Marek: Já taky děkuji a těším se na shledanou.
