Lenka Sýkorová již brzy přijede s galerií Altán Klamovka na Supermarket Art Fair Stockholm. Co si pro nás kurátorka, která vede galerii už od roku 2004 na Art Fair připravila?
Dobrý den, těšíme se na Vaši účast na stockholmském Supermarket Art Fair. Jsme velmi rádi, že se může účastnit právě galerie Altán Klamovka s Vámi jako kurátorkou v hlavní roli. Na úvod, jak byste galerii definovala? Je něčím netypická? Proč by se tam měl člověk, když přijede do Prahy, zajít podívat?
Lenka: Galerie Altán Klamovka je velmi netypická, protože se nachází uprostřed parku - ten není úplně v centru Prahy, ale zároveň je od centra dostupný jak metrem, tak tramvají. Galerie se také nachází v památce neogotického altánu, který byl postaven na začátku devatenáctého století a sloužil aristokratické rodině Clam-Gallasů k volnočasovým aktivitám. Právě atmosféra parku, který je zároveň umístěn na rušné ulici, vytváří unikátní prostor pro jedinečná umělecká díla. Když jsem galerii zakládala, tak mě oslovilo především snoubení té památky z devatenáctého století s možností prezentovat současné umění, které v té době nebylo na české scéně tak plně rozvinuto jako dnes. Soustředila jsem se na stejně staré lidi mojí generace, zjistila jsem, že mě baví spolupracovat s umělci, kurátory, zajímalo mne téma balancováním mezi kurátorstvím, angažovaným kurátorstvím a uměleckým postojem. První výstavu zde měla Eva Koťátková, dnes etablovaná umělkyně - umělci mi za těch 18 let vyspěli, stali se zkušenými a etablovanými. Letos jsem se už začala soustředit na zahraniční scénu, kteří mají zase o trochu odlišnější přístup než čeští umělci - dialog s nimi je velmi plodný a učím se s nimi sama jako kurátor.
Ještě ke galerii samotné: ta má hodně omezené prostory, (12 metrů čtverečních) což Vám musí hodně limitovat práci, zároveň ale můžete pracovat i s venkovním prostorem.
Lenka: Velikost galerie je vlastně gró celého projektu. Ze začátku mi vadilo, že byla maličká. Galerie v mém podání je ale jen platforma pro prezentování myšlenky nějakého vizuálního díla, předání nějaké message. Galerie je důvodem proč se setkat, povídat si a vyvolat diskusi o umění. Samozřejmě tam byly u mě určité zlomy, když jsem třeba chtěla hodně umělců, tak jsme šli ven, dělali jsme například videocamp, kdy jsme se napojili na galerii pouze jako na autonomní zónu kvůli elektřině. V galerii můžu vystavit i 300 grafických designerů, když je to prezentované na pásech A4 a mám k tomu ještě virtuální platformu. Nezdá se to, ale vymyslet něco pro tak malý prostor, který pracuje s participací těch návštěvníků, je náročné. V současnosti to beru jako laboratoř současného umění, v té galerii je prezentovaný nějaký dlouhodobý výzkum, často výsledek hlubšího doktorandského zkoumání. Návštěvníci jsou běžní lidé z parku, ale i ti, kteří tam jdou vyloženě pro ten prostor. Mám galerii a akce v ní dobře zapojené do mých přednášek, všechny aktivity přednáším a komunikuji se studenty a zároveň jednou za čas vydám publikaci, která mapuje jednotlivé akce v galerii. Altán je zároveň památkou, umělci se s tím musí popasovat. Ten prostor pokaždé hraje nějakou roli, ale vždy si s tím poradíme.
Do neogotického altánu se nebojíte vsazovat moderní umění a všechna možná umělecká média. Můžeme se na něco podobného těšit i na Supermarketu?
Lenka: Určitě můžete. Tím hlavním komunikačním médiem na Supermarketu bude kresba, ale nebude to kresba pouze uvězněná na ploše papíru, budeme s ní pracovat v takovém až renesančním disegno. Základem pro všechna výtvarná média a zároveň dalším tématem máme zpřítomnění, protože to bylo něco, co nás všechny zasáhlo při pandemii - najednou jsme byli omezeni od nějakých kulturních a vizuálních vzruchů, začali jsme vnímat realitu trochu jiným časovým tempem. Mohli jsme zpomalit, žít přítomněji a uvědomovat si jak nás vizualita ovlivňuje, že je pro nás velmi důležitá. Právě kresba je fascinující v tom, že je na takovém přímém spojení mysli, oka a ruky. Kresbou vnímám i třeba to, když píšeme, je to taková verbalizace našich myšlenek. V minulém roce jsem se zaměřovala na zpřítomnění a měla jsem tam a mám tendenci spíše preferovat ženské umělkyně, což se odráží i na mém výběru umělců pro Supermarket - vždy jsem to chtěla brát genderově půl na půl, ale v poslední době jsem se rozhodla pro intuici, proto mám jednoho muže a tři ženy.
A tím jedním mužem je Jan Pffeifer - proč zrovna on?
Lenka: Protože s ním dlouhodobě pracuji, v Altánu měl výstavu, také jsme vystavovali v Oblastní galerii Liberec. Tu kresbu chápe stejně jako já, že kresba je to hlavní - jak skiyca, tak vyjadřovat se nějakou performativní stopou. Architektura je také složená z kresby - kdyby ji někdo nenakreslil, tak nikdy nesedíme v bytech - důležitost kresby si často vůbec neuvědomujeme a Jan Pffeifer nám to připomene svým performativním vstupem. Bude kreslit a bude to taková určitá forma snímání toho, co se děje a zároveň bude reflektovat to, co vidí kolem sebe. Bude to reflexe právě i na pandemii a na to, že jsme teď byli hodně v onlinu a snažili jsme se tak třeba i vyučovat - Jan je totiž také pedagog - a zároveň to naše vizuální umění je hrozně důležité a ten prožitek toho materiálu nám během pandemie chyběl.
A další umělci?
Lenka: Další umělkyní je Jasmin Schantl, ta měla u mě v Altánu poslední výstavu na podzim. Jasmin vychází ze vzdělání výtvarnice, performanky, scénografky. Hodně propojuje moment, kdy mezilidská komunikace může být vedena zhmotněním přes drát a vlastně nějaké neuronové až spojení mozku, které je neustále organické, bují. Jasmin vytvořila takovou objektovou instalaci, která spočívala v zachycení našich pozitivních myšlenek a hlavně minulosti, vzpomínek, skrze haptiku. Bude tam tedy zhmotněná kresba, taková “minulá přítomnost”.
Vybrala jsem také polskou umělkyni Karolinu Lizurej, externí výtvarnici, která vytváří obrovské intermediální vlastně až kresebné monumentální sights specific projekty. S umělkyněmi jsem v každoměsíčním kontaktu, kdy si povídáme na čem pracujeme, a jak to budou přizpůsobovat té mé myšlence. Ve svém díle reflektuje i Varšavské povstání, tu silnou zkušenost začátku Druhé světové války, kdy největší odpor byl právě v Polsku - aktuální situace na Ukrajině jí to připomíná. Právě skrze kresbu chce vyprávět příběhy.
Pak vystoupí Hana Rast, fotografka, ale zároveň výtvarnice drobných reliéfů, které vycházejí právě z inspirace fotografií. Bude se tam velmi jemně prolínat kresba a fotografický záznam, který je převedený třeba i do figury nebo reliéfu.
Co Vás vedlo k výběru umělců? Podle jakého klíče jste vybírala?
Lenka: Dávala jsem je dohromady už pro celou výstavní sezónu 2021 pro Altán Klamovka, kde bylo téma kresba a zpřítomnění. Holky si strašně sedly a já jsem si říkala, že tahle synergie se musí využít. Jan Pffeifer je perfektní, ten tam zapadne. Samozřejmě jsem to se všemi konzultovala, měli jsme společné videocally a souhlasili jsme. Ten klíč je takový dlouhodobý, doopravdy to kombinuji s takovou tou horkou hlavou toho uměleckého kurátorství, ale zároveň tam mám i toho vědce v sobě. Vím, že k sobě budou pasovat.
Děkuji za rozhovor, to se máme na co těšit!
Českou účast na Supermarket Art Fair podporuje České velvyslanectví České republiky ve Stockholmu.
