V dnešní moderní a technologické době je vzácné objevit někoho, kdo se stále zajímá o umění klasické hudby. Daniel Bernhardsson je milovníkem tohoto odvětví a především tvorby dvou, ne každému známých, českých skladatelů, kteří působili ve Vídni na konci 18. století.
Vášeň pro téměř zapomenutou klasickou hudbu, přesněji hudbu Pavla Vranického a Leopolda Koželuha, tohoto mladého úspěšného muže naplňuje již úctyhodných 20 let. Když nepracuje na objevování těchto skladatelů, pátrá po informacích týkajících se práce Eberleho, Krause či dalších komponistů z 18. století. Daniel je také výborným cellistou. Z velké části se zajímá o repertoár violoncellových koncertů z konce 18. století, žánr, ve kterém sám Vranický vytvořil skvělé dílo.
Bude to již 15 let (od roku 2006), kdy Daniel zahájil tvorbu projektu, věnovaného Pavlu Vranickému a jeho práci. V první řadě se tento projekt snaží v lidech vzbudit zájem o Vranického, o něj jako o skvělého člověka minulosti se zajímavým životem, ale i zájem o jeho tvorbu a skladby, jelikož si jako jeden z mála uvědomuje kvalitu skladatelovy tvorby, která je neprávem opomíjena. Na internetových stránkách projektu naleznete veškeré informace o Vranickém a můžete si zde pustit zvukové soubory a v klidu vychutnat jeho tvorbu.
Daniel Bernhardsson byl také kontaktován Akademií staré hudby v Berlíně (Akademie für Alte Musik Berlin), která ho požádala o pomoc při poskytnutí partitur a partů pro nahrávání symfonií Vranického. Dále nám vyzradil, že Naxos, jakožto přední světová značka klasické hudby, vydává jako součást projektu Czech Masters in Vienna první díl nové série CD věnovaných Pavlu Vranickému – pro více informací klikněte zde. První CD vyšlo již v dubnu tohoto roku a druhé 23. července: zaposlouchejte se.
Nezapomínejme na Leopolda Koželuha, který se také ocitl ve středu zájmu Daniela Bernardssona. Daniel byl součástí několika CD projektů včetně koncertů. Náročná práce na finální podobě celkového notového záznamu z dochovaného rukopisu, uloženého na pražské konzervatoři, trvala několik měsíců a zásluhu na výsledné podobě můžeme z velké části připsat právě jemu.
V České republice se na začátku června letošního roku konala moderní premiéra Kantáty Leopolda Koželuha, a to díky významnému Bernhadssonovu přispění. Bohužel, kvůli pandemii Covid-19 byla cesta do České republiky příliš komplikovaná, tudíž se představení nezúčastnil.
ROZHOVOR:
1. My, rodáci z ČR, jsme nikdy neslyšeli o těchto skladatelích. Proč Vás právě jejich práce tolik zaujala? Kdy a kde jste je poprvé objevil?
Daniel: Na oba, Vranického i Koželucha, jsem narazil při objevování hudby skladatelů, pro mě absolutně neznámých. Byla spousta skladatelů, jejichž tvorbu jsem přitom zaznamenal, ale Vranický a Koželuch vyčnívali, právě kvůli jejich kvalitě. A za jejich dob byli oba velice populární a vysoce uznávaní. Našel jsem jejich hudbu v archivu ve Skara tady ve Švédsku, když jsem měl čas při čekání na autobus. Už to bude přes 17 let!
2. Je těžké najít nějaké informace o Českých a Moravských skladatelích z 18. století, působících ve Vídni?
Daniel: Částečně ano, protože v porovnání s ostatními skladateli o nich nebylo vytvořeno mnoho publikací. Avšak celkem mnoho základních výzkumů je zpracováno v archivech.
3. Proč je pro Vás klasická hudba tak důležitá?
Daniel: Je to můj velký koníček a vášeň. Dává mi to povzbuzení, potěšení, radost.
4. Takže hraní, poslech klasické hudby, ale i hledání informací o tomto druhu hudby je pro Vás něco jako když jiní dělají určitý sport? Je to koníček a díky tomu se cítíte lépe a o něco méně vystresovaně?
Daniel: Tyto činnosti většinou dělám, abych si večer odpočinul, takže to berte jako souhlas.
5. Souhlasíte s tvrzením, že klasická hudba pomalu vymírá?
Daniel: Ne, nemyslím si, že vymírá, ale má stárnoucí publikum. Nicméně, mladí se stále zajímají o tuto hudbu, jen možná ne ve stejném množství. Avšak takové věci se dají změnit.
6. Navštívil jste někdy Českou republiku a snažil jste se najít informace i tam? Pokud ano, tak se Vám tam líbilo?
Daniel: Byl jsem v České republice mnohokrát, možná15krát? Česko se mi opravdu moc líbí a vždy se snažím zkombinovat dovolenou s tvorbou různých výzkumů. Takže jsem navštívil archivy v Praze, samozřejmě ale také i v Českém Krumlově, Jindřichově Hradci, Brně atd. Je jich tam daleko víc, které chci navštívit, ale mým problémem je, že když mám dovolenou, tak jsou archivy obvykle zavřené.
7. Plánujete nějaké další projekty?
Daniel: Jsem velice zaneprázdněn projekty Vranický a Koželuch, a zajímám se i o některé švédské skladatele, ale stejně je projekt Vranický mou prioritou. Kéž by bylo možné věnovat jim více času.
8. Znáte naše české romantické skladatele Smetanu a Dvořáka? Pokud ano, kterou z jejich prací máš nejraději?
Daniel: Samozřejmě! Navštívil jsem i Smetanovo a Dvořákovo muzeum v Praze, stejně jako místo narození Antonína Dvořáka, Nelahozeves. Dvořákův violoncellový koncert je nutností.
9. Prozraďte nám, jak jste přišel na České centrum, jak dlouho tuto instituci už znáte?
Daniel: Znám České centrum už hezkých 7 nebo 8 let. Navštívil jsem ho u příležitosti konání Kulturní noci, tuším, že to byl konec dubna, když byl den otevřených dveří. Tenkrát se ještě Centrum nacházelo na České ambasádě. Dokonce jsem tam dostal i moc zajímavé letáčky a brožury o českých hradech a zámcích.
10. Jak hodnotíte práci Českého Centra Stockholm?
Daniel: Vždycky je zajímavé vidět kulturní odlišnosti zemí a jejich krásné dědictví.
11. Zúčastnil jste se někdy nějaké akce Českého centra? Nebo jste někdy pro nás vystupoval na naší akci?
Daniel: Byl jsem na několika akcích Českého centra a bylo to moc pěkné. Slečna Zuzana Kabelková také pozvala mé smyčcové kvarteto, abychom zahráli na setkání EUNIC na České ambasádě. Hráli jsme tam právě hudbu Pavla Vranického a Leopolda Koželuha.
Děkuji Vám moc, Danieli. Opravdu si vážím toho, že jste si udělal čas a pověděl nám něco o Vaší skvělé práci, tvorbě a obdivuhodné vášni.
