V rámci letošního ročníku Supermarket Art Fair ve Stockholmu jsme měli možnost položit několik otázek českému umělci Michalu Poustkovi a makedonskému umělci Laze Tripkovi. V rozhovoru jsme se zaměřili na jejich společnou prezentaci, práci s virtuální realitou, intermediální tvorbu a vnímání reality v digitálním prostředí.
Jak byste jednou větou popsali svou prezentaci na Supermarket Art Fair?
LT: Imerzivní.
MP: To jsem chtěl říct taky. (smích)
Jaká je hlavní myšlenka vašeho projektu?
LT: Ponoření se do kulturního dědictví.
MP: A u mě jde o kognitivní vnímání a to, jak si vytváříme vlastní percepci reality.
Jakou roli hraje publikum ve vaší práci?
LT: Zajímá mě, jak se v prostředí virtuální reality proměňuje vnímání kulturní identity.
MP: Já bych diváky rád přiměl zamyslet se nad vlastním kognitivním vnímáním.
Co je pro vás důležitější - obraz, nebo zkušenost?
LT: Jednoznačně zkušenost. Obraz je statický, ale díky novým médiím a technologiím můžeme neustále posouvat hranice, někdy až do experimentální roviny.
MP: Určitě zkušenost. Všechno je zkušenost.
Jak důležitý je pro vás kontext místa?
MP: Umělecké prostředí je určitě inspirativní, ale nemyslím si, že by moje práce byla na konkrétním místě úplně závislá. Spíš věřím, že může ovlivňovat lidi obecně, nejen umělce.
LT: Dnes se všechno rychle mění. Už nezapojujeme všechny smysly do toho, jak vnímáme svět. Jako by se naše fyzická a mentální existence postupně oddělovaly. Vzniká určitá prázdnota, kterou podle mě může umění alespoň částečně zaplnit. Jenže je těžké hledat teoretické ukotvení pro něco úplně nového. Často neexistují žádná data ani zkušenosti, o které by se člověk mohl opřít.
MP: A myslím, že právě publikum tady je hodně otevřené přemýšlení o percepci a kognitivních zkresleních. Je to dobré místo, kde takovou debatu začít.
Může být dnes umění relevantní i bez interakce?
MP: Záleží, co od umění očekáváte. Pro mě je interakce zásadní součást tvorby.
LT: Interakce může být cokoli - třeba i to, že vezmete do ruky štětec a něco upravíte. Důležité je, jakou aktivitu dílo vyvolá a proč. Jaký typ uvědomění chce předat.
MP: Jak říká můj vedoucí výzkumu - ve chvíli, kdy něco vnímáte, už s tím vlastně interagujete.
LT: I když si jen přečtete plakát na zdi a zastavíte se u něj, už došlo k určité interakci. Dílo si získalo vaši pozornost.
Jak přistupujete k „realitě“ v digitální době?
MP: Je to složité. Ale asi jsem si na tuhle realitu už zvykl.
LT: Já taky. Nová realita je mnohem sociálnější a zároveň náročnější. Všechno je extrémně dynamické a mění se každých pár měsíců, především kvůli umělé inteligenci. Ta úplně změnila způsob, jakým realitu vnímáme.
MP: Zároveň je potřeba nechat věci trochu plynout a nesoustředit se na ně až příliš. Umělci by měli pomáhat formovat budoucnost - ukazovat možné směry a upozorňovat na to, kam se svět může vyvíjet.
Měl by si divák odnést spíš otázku, nebo zážitek?
MP: Ideálně obojí. Zážitek by měl být impulsem k otázkám.
LT: V obou případech je to výhra.
Jaká je největší výzva při prezentaci na uměleckém veletrhu?
LT: Je to moje první zkušenost na uměleckém veletrhu vůbec. Je to hodně dynamické prostředí.
MP: To bys neměl říkat. (smích)
LT: Proč?
MP: Jsi v tom už teď skvělý.
LT: Jo, tohle je můj několikátý... Neustále jezdím na - (smích)
MP: Největší výzvou je asi cestování, příprava a improvizace. Člověk často nemá všechno, co potřebuje, takže musí reagovat na situaci. Ale i to je součást zkušenosti a otevírá nové otázky.
LT: Když jsme studovali, hodně jsme řešili metaforu. Metafora je vlastně způsob, jak člověk chápe život a sbírá zkušenosti. Někdy je těžší ta cesta, která je hodnotnější. Když máte všechno hned k dispozici, možná je to jednodušší, ale člověk se toho tolik nenaučí. Art fair je hlavně kolektiv nápadů a setkávání lidí. My jsme součástí jejich představení a oni zas toho našeho. Právě tahle vzájemná interakce dává podobným iniciativám smysl a energii.
Co vás momentálně inspiruje nejvíc?
MP: Asi život. Každodenní absurdita.
LT: Přežití v digitálním světě.
Jedním slovem - jak byste popsali svou tvorbu?
MP: Imerzivní. Tentokrát jsem to chtěl říct první. (smích)
LT: Podnětná. Média se neustále proměňují, ale umění vždycky navazuje na zkušenosti minulosti. Důležité je, co si z toho člověk odnese - jestli ho to promění, nebo se to stane jen další součástí každodennosti. Virtuální realita je v umění pořád relativně nová disciplína, podobně jako kdysi počítačová grafika nebo fotografie. Ani ty zpočátku nebyly považovány za plnohodnotné umění.
MP: Doufám, že moje práce má potenciál člověka určitým způsobem proměnit.
Co vás na účasti na Supermarket Art Fair baví nejvíc?
LT: Přátelství, společný čas, setkávání s lidmi.
MP: Zkušenost samotná. Poznávání nového prostředí, lidí, různých přístupů a způsobů tvorby. Je to neuvěřitelně pestré - a to mě baví.
