Všichni známe bahno a víme, jak se chová na zemském povrchu. Ale napadlo Vás někdy, jak se bahno chová na Marsu? Právě o tom nám již brzy na VetenskapsFestivalen v Göteborgu poví více český geolog Mgr. Petr Brož, Ph.D., zabývající se sopečnou činností napříč Sluneční soustavou a známý také mimo jiné jako popularizátor vědy. Pojďme si společně s panem doktorem Petrem Brožem hrát s bahnem a zjistit, co vše může dokázat v prostředí Marsu.
Petře, již brzy Vás uvidíme tady ve Švédsku na festivalu Science Festival v Göteborgu, který je letos na téma UNKNOWN - neboli neznámo, což také souvisí s tím, čím se zabýváte. Váš obor výzkumu je zaměřen na sopečnou činnost napříč Sluneční soustavou, konkrétně na planetě Mars. O tom bude také Vaše přednáška na festivalu?
Petr: Svým způsobem se toho tématu dotkne, ale hlavní náplň bude trošku jinde. Lidé si pod sopečnou činností většinou představují, když soptí sopka a chrlí na povrch lávu. Nicméně slovem sopka můžeme označovat i bahenní sopky, kdy se na povrch nedostává roztavená láva, ale bahno. Já budu mluvit o tečení a chování bahna v podmínkách prostředí Marsu. A proč? Protože zatímco tečení bahna na povrchu Země je naprosto banální věc, kterou všichni známe z dětství, tak jakmile se bahno dostane do prostředí Marsu, tak se začne chovat úplně jinak.
Jak Vás napadlo se tím zabývat?
Petr: Sopečná činnost bylo něco, co ke mně tak trošičku připutovalo náhodou, během svého bakalářského studia jsem psal českou wikipedii, a jednou jsem dostal nabídku, jestli bych nechtěl jet na stáž do Německého střediska pro letectví a Vesmír a pomáhat tam s jedním vědeckým projektem. Řekl jsem „Jasně, super.” ,a za své finance jsem tam odjel, dostal jsem na starost mapování sopek v jedné oblasti Marsu. Mně se to téma líbilo a už jsem u něj zůstal.
Během téhle práce, kdy jsem se snažil zjistit, jestli na Marsu jsou nebo nejsou určité druhy sopek, jsem přišel na to, že spousta jiných autorů vysvětluje ty útvary, které já chci vysvětlit jako sopky, jako bahenní sopky. Já jsem se snažil najít argument, kterým bych to vyvrátil. A to mě přivedlo k tomu, že jsem si musel začít hrát s bahnem ve vakuové komoře. Během téhle snahy vyvrátit to, že se jedná o bahenní sopky jsem přišel na to, že zatím nikdo nezkoumal, jak se bahno na povrchu Marsu chová, takže jsem si řekl, že třeba dokážu, že bahno na Marsu vůbec nemůže téct, což se mi bohužel - nebo vlastně bohudík, záleží na tom, jak se na to budeme dívat,nepovedlo. Výsledek byl takový, že jsem skončil u vakuové komory, kde vyléváme s kolegou bahno a snažíme se pochopit, k čemu tam dochází, a proč se bahno chová, tak jak se chová.
Daří se Vám to? Povedlo se Vám někam posunout od posledních výsledků?
Petr: Určitě jsme se pohli. My děláme něco, co před námi nikdy nikdo na této planetě nedělal, takže pokaždé, když ten kyblík s bahnem vyklopíme, tak vidíme něco nového, co nikdo předtím neznal. Takže se dá říct, že neustále bruslíme po té hraně toho, co víme a co nevíme a neustále posouváme tu hranici poznání kousek dál.
Vy mluvíte o bahnu, můžeme si pod tím představit bahno, které známe ze Země?
Petr: Ano, určitě. My dokonce v našich experimentech používáme pozemské bahno, správně bych měl tedy říkat bláto, protože terminologické bahno má v sobě organickou hmotu, nějaké mrtvé živočichy a rostliny, kdežto my si hrajeme s něčím, co v sobě organickou hmotu nemá a používáme materiál, který byl natěžený v severních Čechách. Tento materiál smícháme s destilovanou, resp. s deionizovanou vodou, která v sobě nemá žádné příměsi, s trochou soli, a pak to vyléváme v komoře a díváme se, co se stane.
Mluvíte o vakuové komoře, mohl byste nám přiblížit, jak funguje?
Petr: Vakuová komora je zařízení, které je dokonale ucpané, je k tomu připevněná pumpa, která je schopna zevnitř vysát řekněme všechen vzduch, samozřejmě absolutního vakua v tom nedosáhnete, takže téměř všechen vzduch. Tahle komora, kterou máme k dispozici je přibližně dva metry dlouhá, v průměru má metr a půl, vejde se do ní celý člověk, má osm okének, kterými vidíte dovnitř, jsou tam zavedené kabely, na které můžete připojit různá měřidla, takže můžete měřit např. vlhkost, teplotu, co Vás napadne. Připravíte experiment, strčíte ho do komory, komoru zavřete, vysajete vzduch a můžete provést ten experiment.
Chtěl jste se vždy zabývat vědou?
Petr: Určitě ne. To, že bych někdy mohl dělat vědce mě dlouho nenapadlo, nenapadlo mě to ani, když jsem šel studovat vysokou školu. Já jsem býval průměrný student, vždycky jsem na vysvědčení vlastnil nějakou trojku, ale bavila mě otázka „Proč?”, vždycky mě bavilo pochopit, proč něco funguje, pak když jsem dostal odpověď, proč to tak je, tak mě nebavilo jít do hloubky, do těch úplně nejtitěrnějších detailů. To je to, co mě přivedlo k vědě a to, co mě baví. Vždycky něco vidím, zeptám se, proč to tak je, pak zjistím, že to třeba ještě nikdo nepopsal, neprozkoumal, to je to, co mě motivuje najít na to odpověď.
Vy jste také známý jako popularizátor vědy, myslíte si, že je v dnešní době u dětí a mladých lidí zájem o vědu, anebo že se spíše naopak ubírají jinými směry a ten zájem o vědu spíše upadá?
Petr: Myslím si, že zájem o vědu bude pořád stejný, ale co je výzva pro nás jako popularizátory a popularizátorky, je dostávat vědu k lidem, kteří třeba nevědí, že jí chtějí, a tím pádem zvětšovat ten koláč lidí, kteří vědu budou mít rádi.
Jak to myslíte „lidé, kteří nevědí, že vědu chtějí”?
Petr: Člověk, který má zájem o vědu k Vám vlastně přijde proto, protože se chce něco dozvědět. Ale spousta lidí třeba neví, že by se chtěla něco dozvědět, protože si říká „Hele, věda, to je něco nudného.”, vy jim to kouzlo vědy musíte nějakým příběhem nebo zajímavým příspěvkem ukázat. A právě to je úkol nás popularizátorů a popularizátorek, abychom lidem, kteří nevědí, že je věda může bavit, ukazovali, že věda je krásná.
Jakým způsobem to děláte?
Petr: To zase záleží jak kdo, já třeba dělám to, že popularizuju vědu na sociálních sítích, převážně na Twitteru a teď začínám i s TikTokem, kde se nesnažím popularizovat vědu tak, aby si to přečetlo těch padesát lidí, které zajímá geologie, ale, aby si to přečetly tisíce jiných lidí, které geologie vůbec nezajímá a to je vlastně ta cesta, jak to dělat.
Já bych se ještě zaměřila na Vás, Vy jste laureátem několika cen, např. Prémie Otto Wichterleho, či Ceny Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových. Mě zaujalo, že jste společně s panem doktorem Matějem Machkem získal první místo v soutěži SCIAP 2016 v kategorii „Nový počin” za popularizační zařízení „Flašinet deskové tektoniky”, mohl byste toto zařízení popsat?
Petr: To je zařízení, které ukazuje, jak funguje desková tektonika, obecně je desková tektonika koncept, který vysvětluje, proč povrch Země vypadá tak, jak vypadá, proč vznikají zemětřesení, proč jsou sopky tam, kde jsou, jak se pohybují litosférické desky, apod., pro geologii je desková tektonika to samé jako teorie evoluce pro biologii, bez toho se moderní geologie neobejde. Klasicky se to vysvětluje na nepohyblivém obrázku, který se trošku špatně chápe, tak jsme si s kolegou řekli, že by bylo fajn, kdybychom měli nějaký stroj, u kterého by se to dalo rozpohybovat, kde bychom měli možnost vyprávět tu naši kramářskou píseň o tom, jak se hýbou litosférické desky na povrchu Země, a díky spolupráci s uměleckým truhlářstvím ZDAR! z toho vznikl tenhle „Flašinet deskové tektoniky”, což je unikátní stroj o velikosti řekněme např. psacího stolu, kliknete tlačítkem, celé to začne blikat, zezadu je klika, tou začnete točit a před Vámi se rozhýbe celý vnitřek Zeměkoule (ve výřezu, samozřejmě). Strašně se to líbí dětem, utáhnete na to lidi od tří let tak do šedesáti.
Kde můžeme tento stroj vidět? Je jich víc?
Petr: Je jediný na světě. Je u nás na ústavu (Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky, v.v.i.), používáme ho na našich popularizačních akcích, myslím si, že teď bude k vidění např. na konci dubna, když bude Den Země (22.4. 2022) nebo třeba na podzim, když jsou dny otevřených dveří, také ho občas vozíme na nějaké akce, které pořádáme.
Pane doktore, pracujete teď na nějakém novém výzkumu?
Petr: Zrovna dnes jsem dělal experiment, kde jsem se snažil dokončit experimentální řadu, která ukazovala, jak se bahno bude chovat, když poteče po nadrcených kamenech, protože ty mají malinkaté mezírky a to bahno se tam má tendenci vsakovat, mrzne tam a to dělá takovou cestičku, takže to je věc, na které jsem pracoval teď. Nebo jsme teď s kolegy dodělávali článek, který pojednává o tom, že na povrchu Marsu vidíme nějaké útvary, které musely vzniknout tečením něčeho a my jsme zkoumali, co ta kapalina, která tam tekla, byla, jestli to byla láva nebo jestli to bylo bahno.
Moc Vám děkuji za rozhovor a za Váš čas.
Petr: Já také mockrát děkuji, mějte se hezky.
