Vášnivý fotograf a dobrodruh Jarda Zaoral žijící ve Stockholmu je nositelem světového rekordu. Za neuvěřitelných 365 dní zdolal všechny nejvyšší vrcholky Evropy. Pojďme zjistit, co ho vlastně přivedlo k takové myšlence i co ho přivedlo do Švédska.
Ahoj Jardo, zdravím tě ze Stockholmu.
Jarda: Ahoj.
Mohl bys nám nastínit, jak ses do něj dostal ty? Co tě přivedlo do Švédska?
Jarda: No, mě tady vlastně dostala příroda. Mám hodně rád přírodu a v Česku mi trochu chyběla ta divočejší, tak jsem se chtěl přestěhovat na sever. Přihlásil jsem se na univerzitu na severu ve městě Umeå, překvapivě mě vzali. Tak jsem se přestěhoval a pak se mi tady tak zalíbilo, že jsem se rozhodl ve Švédsku zůstat.
Přihlásil ses na fotografii?
Jarda: Ne, já jsem studoval úplně něco jiného, podnikání. Dokonce jsem pracoval na české ambasádě, na obchodním oddělení. Tak mě ale chytlo focení, že jsem se rozhodl vydat tímto směrem a začít se živit jako freelancer.
Bylo Švédsko tvoje první volba? Nebo jsi chtěl do jakékoliv skandinávské země?
Jarda: Švédsko mě lákalo nejvíc. Já mám hodně rád zimu a věděl jsem, že ve Švédsku mě bude čekat pěkná zima, hlavně tam na severu. O Norsku jsem v té době moc nepřemýšlel. Švédsko bylo to jediné, co jsem měl v hlavě.
Předpokládám správně, že fotografii ses věnoval už v Čechách?
Jarda: S tím jsem začal, až když jsem přijel do Švédska. Pořídil jsem si první foťák, zkoušel jsem a hodně mě to chytlo. Na tom severu jsem hodně fotil polární záři a potom jsem začal dokumentovat své výlety. No a pak jsem si říkal, že bych si chtěl vyzkoušet, jestli se tím dá živit a ono se ukázalo, že se dá.
Jestli to správně chápu, tak ty se fotografii věnuješ i v Čechách nebo působíš hlavně ve Švédsku?
Jarda: Působím hlavně tady ve Švédsku. Já pracuju v hodně odvětví, co se týče té fotografie. Co mě ale nejvíc živí je focení bytů a svateb – to tady hlavně ve Švédku, ale jinak se snažím realizovat co nejvíce vlastních projektů. Jeden z nich byl, že jsem podnikl výstup na nejvyšší horu každého státu Evropy a poté jsem o tom vydal knížku. Teď mám nový projekt, který už dokončuji. Objel jsem všechny české hory, které jsou nad 1 000 m.n.m., a o tom bude další knížka.
Vášeň pro hory a přírodu si už měl dříve. Co ty švédské hory, baví tě nebo se radši vracíš za horami do střední Evropy, třeba do Alp?
Jarda: Určitě, určitě. Mně se líbí, že Evropa je hodně pestrá. Všude možně po Evropě jsou ty hory úplně jiný. Mě se líbilo všude. Nemůžu říct, že by nějaká země byla nějaká nezajímavá, v každé zemi se dá něco najít.
Kdy se zrodila tvoje myšlenka – zdolat všechny evropské vrcholy?
Jarda: To bylo docela vtipné. Já jsem chtěl udělat nějakou svojí vlastní expedici. Chtěl jsem vymyslet něco zajímavého a nevěděl jsem, co bych tak mohl udělat, bez nějakých velkých horolezeckých zkušeností. Tak mě nenapadlo nic chytřejšího, než si vzít Guinnessovu knížku rekordů (smích). Co bych tak mohl pokořit nebo co bych mohl udělat. Zjistil jsem, že výstup na nejvyšší bod každého evropského státu byl za nějakých 800 dní, tak jsem si říkal, že bych to mohl vyzkoušet a udělat to rychleji. No a povedlo se mi to za rok, takže šlo to.
Takže jsi nositelem rekordu Guinnessovy knihy rekordů.
Jarda: Jo, už mě tedy pokořil jeden Brit, takže už nejsem, ale asi rok jsem byl.
O kolik to měl rychleji?
Jarda: On to udělal dokonce za půl roku. Tak ono se to dá udělat. Těch vrcholů je 45, tak kdyby každý druhý den byla jedna hora, a kdyby si někdo chtěl pohnout, tak to za tři měsíce vzládne, ale pak z toho člověk moc nemá. Já jsem moc nespěchal. Já jsem se snažil v těch zemí vidět i něco dalšího, když už jsem tam byl.
Takže ty jsi zdolal vrchol, potom jsi přejel hned do další země, dal si další vrchol nebo jsi se vracel zpátky do Čech nebo to byl roční projekt v kuse?
Jarda: Já jsem to měl na dvě etapy. Nejdřív jsem udělal celou Evropskou unii, což je 27 zemí, a to během letních prázdnin, takže tři měsíce. Zjednal jsem si vlakovou jízdenku s Interrail na celou Evropskou unii a takhle jsem jí objel. No a pak jsem si říkal, že to docela šlo. Když vydělám další peníze, tak celou Evropu třeba stihnu do toho roku. Pak už to teda bylo docela náročný. Předtím jsem si našetřil na tu první část a to jsem utratil. Potom to bylo vždycky tak, že jsem si něco málo vydělal, jel jsem na nějaké dvě až tři hory, vrátil jsem se a potom znovu. A nakonec to vyšlo do toho roku.
Plánuješ to zkusit zase někdy znovu? Že bys trhl nový rekord?
Jarda: Rychleji bych to nechtěl udělat, to ne, ale spíš by mě zajímalo, jak se to vyvine, třeba za nějakých dvacet, třicet let. Jak to bude vypadat v porovnání. Až možná budu mít nějaké dítě, tak třeba s ním.
V tvé knize Koruna Evropy, kterou přineseš na přednášku, máš fotky z celé cesty?
Jarda: Mám, určitě.
Já ti děkuju za tvůj čas a přeji další horské úspěchy. Budeme se na tebe těšit na přednášce.
Jarda: Taky se budu těšit.
