Elsa Aids är poet och författare, med tre diktsamlingar publicerade hittills, och hans prosadebut Preparing for Everything (2020) valdes ut till det åttonde årliga Susanna Roth Award. Den 21 september får vi se honom i Stockholm för en kväll fylld av poesi och musik. Vad berättade han om sitt arbete vid detta tillfälle?
Hej, redan nu, 21 september är det en poesikväll på Rumänska kulturinstitutet i Stockholm, där fyra europeiska poeter, inklusive du, deltar. Vad ser du fram emot i Stockholm och vilket smakprov kommer vi att få höra?
Elsa: Jag ser fram emot som en person på oplanerat besök. Tack för inbjudan! Jag har ingen aning än. Jag låter det bli en överraskning. När det gäller poesi kommer jag att läsa några dikter. Två från Book of Restrictions, en diktsamling som kom ut för fem år sedan, en från förra årets Förberedelser för allt och så några andra som inte har publicerats ännu.
Du har hittills publicerat tre diktsamlingar, och för två år sedan lade du till dem novellen Förberedelser för allt, som är ditt original dikt, även om den också innehåller flera stycken i vers. Vilken typ av litteratur gillar du att skriva bättre?
Elsa: Tuto otázku se pokusím obejít. Psaní neberu jako práci, a dokonce si myslím, že součástí spisovatelových schopností by měla být i schopnost nepsat. Tím chci říct, že otázku, co se píše líp, si vůbec nekladu. Nepíšu proto, že by mi to šlo, ale proto, že se mi občas zdá, že vím, co napsat. Takže: píše se mi dobře, ale jen někdy. Mezitím nepíšu.„I když se nudím rád, dělám to se strachem a ani minutu nenechám čas jednoduše plynout. Také samota je práce: hlídání prázdného prostoru.“– Elsa Aids (Přípravy na všechno)
Jak jste se k psaní dostal? Je to něco, co jste chtěl dělat vždy?
Elsa: Ano, líbilo se mi, že k tomu není nic potřeba. Je to docela úsporná činnost. A zpočátku se mi zdálo, že i vznešená. I když spisovatelů si pořád vážím – nejvíc těch mrtvých, přirozeně.
Musím se zeptat: proč jste se rozhodl místo svého jména používat pseudonym a proč jste zvolil zrovna tento?
Elsa: Jak pseudonym vznikl, už si přesně nepamatuju. Takové věci většinou začínají jako hra – podepíšete se přezdívkou a ona se vám pak zalíbí. Zní přece hezky, ne? Ta řada hlásek je libozvučná a taky je příjemné se trochu vzdálit sám sobě. Každopádně jsem v dětství četl Příběh lvice Elsy a epidemie AIDS představovala vydatný zdroj nejrůznějších mýtů a fobií: pozor na jehly před hlavním nádražím! Další věc je literární kontext. Na přelomu tisíciletí se spousta českých básníků snažila navazovat na tradici a někteří si dokonce přibírali druhé křestní jméno – jako obrozenci v devatenáctém století. To mě opravdu zaráželo! Vůbec jsem nechápal, proč by se po všech avantgardních a subkulturních stylizacích uplynulého století měli mladí básníci prezentovat jako nějací venkovští učitelé. Takže jsem to vzal za opačný konec.
Kdo patří mezi vaše oblíbené literární autory a proč?
Elsa: Opíšu sem několik hřbetů ze své knihovny. Guillermo Rosales: Boarding Home, Sam Shepard: Motelové kroniky, Samanta Schweblin: Ptáci v ústech, Raymond Carver: Ultramarín, Serhij Žadan: Dějiny kultury začátku století, Alexander Trocchi: Kainova kniha, George Orwell: Na dně v Paříži a Londýně, Henry Miller: Tiché dny v Clichy... Jsou to vesměs knížky o pohybu na periferii – a tam žiju i já.
Kdysi jste v rozhovoru zmínil, že svým psaním jen vyplňujete zbytkový prostor. Jak plánujete tento prostor vyplnit do budoucna – budou to další básně? Na čem právě pracujete?
Nejprve to budou básně – takový potemnělý Seifert, lyrika sociální nostalgie. Více emocí než dosud. Až to bude hotové, nejspíš dojde na pauzu a nepsaní. A pak se uvidí.
Děkuji za rozhovor!
Foto: Zone, CC BY-SA 4.0
