Tempo Documentary Festival: Ještě nejsem kým chci být

Kritiky oceňovaný dokument Ještě nejsem, kým chci být o životě české fotografky Libuše Jarcovjákové, jejíž výstavu jsme ve spolupráci s Centrum för fotografi otevřeli minulý měsíc, se bude ve promítat 5. 3. 2025, s následným Q&A s režisérkou filmu Klárou Tasovskou, a 7.3. 2025 v Bio Victoria. Obě promítání proběhnou v rámci festivalu dokumentárních filmů Tempo Documentary Festival.

O filmu

Osobní zpověď umělkyně Libuše Jarcovjákové o hledání identity a svobody, a seberučení Ještě nejsem, kým chci být měla premiéru loni na mezinárodním festivalu v Berlíně a od té doby získala řadu ocenění, například cenu Daniela Langloise za inovaci a cenu Fierté Montréa l na Festival du nouveau cinema v Montrealu. Nedávno film získal pět nominací na Ceny české filmové kritiky, přičemž nominaci na nejlepší dokumentární film úspěšně proměnil v další ocenění.

Režisérka dokumentu Klára Tasovská (CZ) v dokumentárním filmu Ještě nejsem, kým chci být představuje fotografie a život Libuše Jarcovjákové, v zcela novém světle. Tasovská sestavila dokument pouze z fotografií samotné umělkyně, a to ve spolupráci s Alexandrem Kaschevem, editorem na Oscara nominovaného filmu Dcera. Společně v průběhu dvou let prošli a naaranžovali tísíce fotografií. Výsledný film impozantním způsobem dokresluje, podtrhuje jejich významy, někdy s nimi až animovaným způsobem manipuluje, to vše ve snaze nejlépe představit živě barvitý, na nevšední události bohatý, život fotografky, jejíž životní příběh v komunistickém Československu i v zahraničí, stejně jako její fotografie, vyzývá k srovnání a hledání paralel se světovými hvězdami žánru, jako je například Nan Goldin. Sekvence fotografií, podkreslené ambientními zvuky a ruchy, a dynamickou hudbou od mladých hudebních producentů Olivera Torra, Prokopa Korba a Adama Mateje, doplňuje hlasovou narací Jarcovjáková sama, kdy přednáší výtažky ze svých vlastních deníků.

Libuše Jarcovjáková (*1952) je česká fotografka, která se fotce věnuje už od 70. let. Prostřednictvím vizuálně působivých snímků dokumentuje, do detailu svůj život, dlouhodobě také fotí život romských a vietnamských komunit v Československu, stejně jako LGBTQ+ komunitu. Koncem 70. let poprvé navštívila Japonsko, kam se během 80. let ještě dvakrát vrátila. V roce 1985, aby unikla šedi a nesvobodě komunistického Československa, uzavřela sňatek a získala občanství v západním Berlíně. Od roku 1992 žije opět v Praze. Hlavně v posledních letech se Jarcovjákové dostává zaslouženého uznání po celém světě – vystavovala například na nejznámějším fotografickém festivalu světa v Arles.

Minulý rok vyšla pod nakladatelstvím Untitled publishing také kniha T–Club, respektive její druhá edice; kniha složená z fotografií Libuše Jarcovjákové zachycuje atmosféru legendárního, pražského LGBTQ baru v období mezi lety 1983-85. Zakoupit si ji můžete ZDE.